Výstava Květina z vody zrozená na hradě Veveří

Výstava

Nádherná aranžmá z živých květin ozdobí a provoní I. prohlídkový okruh Reprezentační místnosti 1. patra paláce. Výstava Květina z vody zrozená je součástí cyklu výstav Květiny renesance na hradech a zámcích v rámci Roku renesanční šlechty.

Základním tvůrčím principem renesance, která má kořeny v 15. století v Itálii, bylo hledání krásy a harmonie a oživení antického kulturního dědictví. Po období středověku se staly květiny velikou módou a člověk k nim zaujal zcela nový postoj. Staly se běžnou součástí života a nového pohledu na svět. Jak můžeme zjistit z uměleckých děl renesančních mistrů (Rafael, Botticelli, Michelangelo), květiny byly upravovány do rozměrných vysokých kytic a v různých nádobách rozestavovány na zem, okenní římsy a nástěnné police. Opět přicházejí ke slovu květinové girlandy a věnce, které nacházejí své uplatnění v nových palácích i měšťanských domech.

 Ke květinám pro toto období typickým – liliím, růžím, kosatcům, karafiátům a kopretinám – se nyní vedle např. hrachorů, chrp, fialek, slunečnic, ostrožek a orlíčků přidávají od 2. pol. 16. století také tulipány, hyacinty a další cibuloviny, které se do Evropy dostávají z Blízkého východu. Jako zeleň se používaly vavřín a myrta, do věnců a girland i větvičky s plody.  Zvlášť do girland, které se zavěšovaly do sloupoví a nad vchody, se ke květům s oblibou přidávaly ovocné plody.

V počátcích tohoto období se květiny nezřídka aranžovaly do užitkových nádob, hojně se využívaly např. karafy a poháry, postupem času se vyráběly nádoby určené speciálně pro květiny, jako vázy z majoliky a fajáns, dále pak z kameniny a skla. Koncem 16. století se začínají květiny uplatňovat jako přízdoby šatů a účesů, dále pak spolu s ovocnými mísami nacházejí své nezastupitelné místo při výzdobě slavnostních tabulí.